Zpočátku toto slovní spojení vyznívá tak, že půjde o tanec minimálně divoký, možná až bláznivě divoký a hlavně nekontrolovaný,

puštěný z řetězu. 
 

Jaké pocity evokují tyto obrazy ve vašem těle?

Máte chuť se do takového tance vrhnout po hlavě,

vyvolává podezření a odpor, nebo pociťujete vzrušení v těle i mysli, stopy bázně a až dětinské těšení, jak se nemůžete dočkat,

až to „rozjedete na plný pecky“?

Nebo procházíte všemi těmito stavy, zaplavují vás další spolu

s vlnami bouřlivé či hřejivé energie?

 

Tanec smyslů zbavený nás skutečně vede k vnitřním zdrojům,

zatímco smysly nás vedou ven do světa

s jeho nepřebernými podněty.

Tyto vnější podněty nás plně zaměstnávají,

občas úplně zaplaví a vzbuzují v nás nejrůznější reakce,

které mohou v souvislosti s dalšími mechanismy těla

(např. autonomním nervovým systémem)

významně limitovat náš život.

 

Skrze tanec se ponoříme hlouběji do těla, budeme vnímat pocity bezpečí, které nás vedou do klidu a otevřenosti vůči okolí.
Všimneme si též jemných signálů ohrožení, na které náš systém jednoznačně a rychle tělesně reaguje.
Můžeme tak zvědomovat své automatické mechanismy,

rozpouštět nánosy, které limitují náš pohled na okolní svět,

zažívat svou přirozenou energii, vnímat její možnosti a nechávat ji plynout v její jemnosti, síle, klidu i divokosti….