Více o LUCII NEROT (Fr)

Lucie Nerot natočila začátkem roku 2018

video rozhovor,

v němž mluví o této dílně a škole Open Floor

(obě videa mají české titulky).  

Zajímavě sdílí též okolnosti, které ji dovedly do pozice učitele tance - video v angličtině.

O svém původu a mottu své taneční cesty říká: "Narodila jsem se tančíc přes hranice.

Má dvě chodidla si nebyla zcela jistá, zda náleží francouzské půdě, po níž chodila. 

Věděla totiž o svých tajemných  kořenech pádících pod Lamanšským průplavem

do Londýna."

"Narodit se do dvou kultur je výzva a privilegium zároveň.

Jde o ranou zkušenost s překročením hranic, potřebou čelit bariéře vůči cizímu jazyku a strachu z druhých. Objevila jsem bohatství i svár, které se rodí z této rozmanitosti, a zjistila jsem, že jsem existovala mimo hranice. Také jsem velmi brzy zjistila, že vnější hranice jen zrcadlí hranice uvnitř nás samých. 

 

Krok za krokem jsem prozkoumávala toto území, označené jménem určité země, zakreslovala mapu, učila se tančit přes své vlastní hranice, abych posbírala všechny poklady na obou územích. Objevila jsem cesty, které mě dovedly ke stínům svých obou kořenů - francouzských a britských - a protančila se jimi až ke světlu.

Po letech vnitřního cestování pomocí dechu, pohybu, práce s emocemi a vědomím, tvořivého psaní a malování jsem pocítila, že jsem ukončila něco na osobní úrovni a ocitla se na jakémsi prahu. Cítila jsem, že jsem připravená otevřít se pohledu zpět a vydat se na riskantní cestu, na níž budu skutečně následovat jen svá chodidla a volání srdce.

Osvěžena učitelským tréninkem 5 rytmů jsem se rozhodla opustit své zaměstnání na vysoké škole, prodat svůj nábytek

a napojit se na velký divoký tanec života.

Skrze kouzlo záměru, konexí a internetu mě chodidla dovedla do zchudlé části Kambodže zvané Mesang District, kam ještě nezavítal žádný turista.

Pátý den svého více než měsíčního dobrodružství stojím na tvrdé jílovité půdě pod mangovými stromy s 15 khmérskými teenagery, se svou západní hudbou přehlušující generátor, svýma dvěma rukama a znalostí několika khmérských slov, abych zprostředkovala to,

co jsem tak daleko mohla učit - a tancovat.

A zázraky se dějí.

Vedlo mě něco mnohem většího než já, mé srdce se otevírá a já vidím jejich krásu, jedinečnost jejich tance, která povstala z této taneční praxe.

Na základě jejich slov jsem si uvědomila, že všeobecná kvalita vědomého tance “způsobila” to překročení mnohých hranic mezi mým a jejich světem.

Zaplavovala mě vděčnost.  Pociťovala jsem, že můj život mě tesal do mé dnešní podoby, abych tady a teď byla s těmito dětmi."