Ke středověkému sporu mezi tělem a duší vycházejícímu z křesťanské filozofie
smrtelného hříšného pozemského těla
a nesmrtelné čisté nadpozemské duše
se vracely další epochy a žije dodnes.
Bez ohledu na naše náboženské vyznání či ateismus jsme stále ve spojení s tělem a duši -
ač každý jinak, co se intenzity, kvality prožitku či uvědomění týče.
Píseň oba nezastupitelné prvky lidského života otevřeně pojmenovává a staví proti sobě…
Tanec nás vede do kontaktu s nimi od zjevného pohybu k jemným vibracím uvnitř těla -
skrytým zraku a obtížně ukládaných do slov -
k jejich propojení - kultivujícímu, přesahujícímu, transformačnímu….
Píseň si můžete poslechnout v mnoha podobách:
podle Jaroslava Hutky
podle Jaromíra Nohavicy
v lidové úpravě
Tato cesta - jemná, pomalá a zároveň plná života -
je spojená více s obdobím ukončování vegetačního cyklu,
temna, ticha, zastavení….
Zvu vás na tuto cestu k vnitřní vyrovnanosti a záři v čase,
který tyto kvality nabízí.
Zvu vás na neokázalou cestu za naplňujícím prožitkem každé chvíle všedních dnů, za prostým a oduševnělým zážitkem sebe sama,
jenž inspiruje, sbližuje, hřeje..